Léta Páně 23.září 2012 je den, kdy se stává realitou ten blbej nápad, že pojedu do německého města Drážďany na Letní školu robotiky, kterou pořádá náš "institut" (Což je samozřejmě zlaté nejlepší VUT v Brně), dále pak Technische Universitat Dresden a Universidad de Málaga, což je, jak již je z názvu patrno (:-D) španělská univerzita.
Z VUT nás jede šest - dva studenti Bc (Já a můj velký nepřítel Dan) a zbytek studenti enžinérskýho studia, který vůbec neznám a s mou pamětí nikdy znát nebudu :-(.
Po velice složité dohodě, že se všechno dohodne na Skype jsme se tedy dohodli na Skype, že se na ničem neshodnem. Teda kromě toho, že se někdy koupí nějaký lístky na vlak. Nakonec to samozřejmě dopadlo tak, že jsme lístky kupovali až pár minut před odjezdem vlaku. O tom ale až za chvíli. Nesmím zapomenout napsat to, že jsem omluvenky do školy posílal až v neděli. Ti ze mě musí mít radost.
Původní neplán tedy zněl tak, že se sejdeme v 11 hodin v Brně na Hlavasu u vchodu. Tato část byla téměř splněna. Sešlo se nás tam pět a čekali jsme na kupta. Čekali, čekali.. Někteří jedli, někteří vyprávěli o tom co si všechno vezou... A někteří chtěli jít honem rychle koupit jízdenky. Dost rozdílných věcí na to, že nás bylo jen pět :-D.
Kupto nakonec opravdu přišel. Sice s obří taškou, kterou neunese ani slon nadopovaný héliem a ještě si zapomenul mobil, ale to už se nedalo změnit. Tak jsme rychle sehnali od všech nějaký peníze a šli jsme koupit lístky. Jeden zpáteční papírek nás stál všeho všudy 1055 stříbrných tolarů. Tím byl smysl moravských peněz na dva týdny zrušen. Zajímavost je, že pokud lístky nevydává ČD, tak na hromadnou jízdenku dostanete jeden super duper důležitej výtisk, kde jsou nějaký zajímavý věci a nesmíte ho ztratit. Jenže k němu dostane ještě každej blbeček další lístek, který samozřejmě taky nesmí ztratit. A aby toho nebylo málo, tak jsme si ještě vzali doklad do školy. Jsem teda zvědavý, kolik nám toho cestou zpátky bude chybět. Vsadil bych si na to, že to bude katastrofa.
Pak jsme se všichni velice rychle přesunuli na nástupiště, kam měl přijet náš vlak. Velice rychle = podle toho to vypadalo. Za neustálého vykecávání nám uniklo to, že vlak přijede na jiné nástupiště. Naštěstí měl asi 20 minut zpoždění, tak jsme na to byli schopni po čase přijít.
Nic proti ČD, ale vlak který přijel je asi 100 000 000 krát lepší, než cokoliv, čímž za stejný peníze můžu jet v česku. Zásuvky na 230V, pohodlný sedačky, všude spousta místa, prej jsme měli i jídelní vůz (Nepotvrzeno). Takže naše pětianěcohodinová cesta mohla začít.
Cestující ve vlaku velice pobavilo, když jsme začali programovat LEGO roboty, kteří pak jezdili po podlaze vagónu. Jezdilo to, svítilo to, uhýbalo to před lidma a velice to vyřvávalo. Prostě zábava :-D.
K provozovatelům vlaku jadna zajímavost - v ČR chodili ve vlaku zaměstnanci nějaké bezpečnostní agentury, kteří měli na zádech kapsy, ve kterých měli vraženou Coca Colu. Po přejetí hranic se vlakem procházela německá policie s bouchačkama a zlým výrazem ve tváři. Asi to nemaj tak na háku, jako ti naši jantárci...
Už ani nevím v kolik jsme přijeli na hlavní nádraží do Drážďan. Zde začíná sága toho, jak mají v Německu všechno lepší, jak u nás. Nádraží bylo prvním důkazem. A vzhledem k tomu, že během druhé světové války bylo 90% města zničeno, tak je většina budov postavena znova. I s tím, že jsou všude v centru PODZEMNÍ parkoviště, takže člověka neotravují všudypřítomná zaparkovaná auta. Jaká to lahoda.
Na nádraží náš čekala s klíči od ubytování paní ze školy, říkejme jí Fräulein. Ta nás potěšila dobrou zprávou, že na pokojích nejspíše nebude internet. Po chvilkové debatě s ní odešla a my jsme se vydali na cca kilometrovou cestu na ubytování. Já jsem si vytáhl nejkratší sirku, takže jsem kuptovi musel pomoct nést tu jeho tašku plnou cihel. Ruku jsem nechal na prvním semaforu...
Následovalo druhé překvapení. Oproti kolejím u nás, je International Guest House ve kterém bydlíme spíše luxusní hotel (Samozřejmě pro studenty, jako já. Chudí, špinaví, žijící v bordelu). Na pokojích jsme měli ručníky, povlečení, je tu vybavení kuchyně včetně nádobí, rychlovarná konvice, sprchový kout. Vše je takové pěkné, budova je laděná do zelené barvy. Má dokonce i "bufet", kde se dá ráno koupit snídaně. Ještě jsem ji ale neměl možnost vyzkoušet, protože jsem tak brzo nikdy nevstal. Škola začíná v 9 a já od půl osmý odsouvám budík pravidelně až do 0840. Ale hlavně... Z oken ve vyšších patrech je krásný výhled na celé město.
Po ubytování jsme se rozhodli pro to, že se půjdeme podívat do centra. Tak jsme nazuli botky samochodky a šup pěškobusem do centra. Nejlevnější lístek na MHD, co platí hodinu stojí totiž dvě východoněmecký marky. A kdo z vás na to má...
Jak už jsem psal, město je celé postaveno nově. Je to prostě bájo. Co víc k tomu říct.
Problém je ale obecně ten, že v Německu jsou obecně vyšší ceny všeho. Hlavně jídlo se tady celkem prodraží. V centru se nám samozřejmě nepodařilo najít ani hospodu cenové kategorie "Student VUT". Mě to sice ani moc nevadí, ale ostatní členové skupiny byli výrazně zklamáni. Naštěstí tady máme určité zásoby pravého českého pančovaného alkoholu. A na to si připijem...
Po návratu do IGH, samozřejmě jako vždycky nevím v kolik hodin, šupky dupky do postýlky do spacáčku z TESCO :-D.
Zítra vstávat v 7 s tím, že si zajdu na snídani. Uvidíme, jak se mi to povede :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat